zpracovala:
učo:
dne:
pro předmět:
fakulta:
Zuzana Odstrčilová
51665
19. 1. 2002
Enviromentalistika
FI MUNI


Aby váš motor lépe šel! Shell (přesně Royal/Dutch Shell Group) je jednou z nejvýznamnějších firem v naftařském průmyslu. Její roční obrat v roce 1990 přesahoval hrubý národní produkt Tanzánie, Etiopie, Nepálu, Bangladéše, Zairu, Ugandy, Nigérie, Keni, Pákistánu - zemí, ve kterých žije 500 miliónů lidí, tedy téměř desetina světové populace - dohromady. Pravidelně se objevuje na prvních pěti místech žebříčku nadnárodních společností s největším ročním ziskem. Shell je členem ERT, Evropského kulatého stolu průmyslníků, který podporuje nadnárodní společnosti.
Hlásá o nutnosti preventivních opatření proti klimatickým změnám, avšak největší zisk Shellu jde právě z těžby a prodeje ropy. Shell podporuje Global Climate Coalition (Globální klimatickou koalici), která je silnou lobbistickou organizací amerického průmyslu usilující o zastavení či zpomalení opatření proti klimatickým změnám. Ropa vytěžená a zpracovaná touto společností má asi 3% podíl na světových emisí CO2 (nepočítáme k tomu další aktivity - např. těžbu černého uhlí). Zároveň je také nejčastějším cílem ostré kritiky ekologických organizací.
1234 Na první pohled mírumilovná společnost, která podporuje rozvoj a zaměstnanost zaostalých zemí (např.: Nigérie). V některých oblastech se stává jedinou možností zisku finančních prostředků. Druhotně také ovlivňuje životní úroveň a někdy se dokonce podílí na vzdělanosti v regionu, ve kterém se uchytila, odsává dary země a ty navždy mizí v motorech tzv. vyspělé civilizace. Ale získala všechny své prostředky etickou cestou? Je smutné, že většina nadnárodních společností zastírá svou nelegální činnost reklamní kampaní, sponzoringem a humanitárními akcemi. Do reklam jsou nalákány hvězdy pop-music či jiné idoly konzumní společnosti. Děti dostávají dárečky od strýčků z benzínových pump a celá společnost si libuje, jak jsou tyto firmy přívětivé. Nemám nic proti laskavému chování, dokonce bych ho uvítala i v jiných oblastech než je KFC a MacDonald. Řekla bych, že hlavní problém spočívá v chamtivosti lidské společnosti. A tam, kde většina lidí žije ve velice drsných podmínkách, kde děti umírají hlady, tam většinou vládne i veliká korupce. Kdo by se divil? A zde právě vzniká živná půda pro společnosti jako je například Shell.

1234 Mezi první veřejností kritizované akce Shellu patří spolupráce s režimem v JAR. Tento stát byl oficiálně bojkotován OSN, protože prosazoval svou politiku apartheidu (rasistická politika od roku 1948 do 1990 - utlačování černého obyvatelstva bylo největší v osmdesátých letech). Shell v té době nebyl jedinou firmou porušující tento zákaz. Do JARu též dodala izraelská firma Israel Military Industries licenci na výrobu svých útočných pušek Galil. Bohužel podpora diktátorských režimů zbrojními firmami celého světa je běžná i dnes (ani ČR nesmí zůstat pozadu).

1234 Na konci padesátých let byly objeveny na holandském pobřeží zásoby zemního plynu. Nizozemská firma NAM (z poloviny vlastněná koncerny Shell a Esso) začala v sedmdesátých letech průzkum v provincii Groningen. Naštěstí se proti tomu ostře ohradily některé ekologické organizace a zabránily velkoplošné těžbě. Obavy plynou hlavně z poklesu půdy v periodicky zaplavovaných oblastech, které jsou útočištěm tuleňů, líhní řady druhů ryb a drobných plžů a zdrojem potravy tažných ptáků. Již v minulosti způsobily průzkumné vrty pokles půdy až o 20 cm.
1234
Jednou z nejznámějších kauz je působení Shellu v Nigérii. Samotný průzkum oblasti začal již ve dvacátých letech 20 století. Následovala těžba, která začala v roce 1958. Shell měl zájem na těžbě ropy na území domorodého kmene Ogoniů (404 km2). Shell tady získával 14% svého objemu těžby (30 000 barelů ropy denně). Na okraji místních vesnic byl spalován plyn, což podle místních lékařů vede ke značnému rozšíření onemocnění plicních cest. Ropovody byly nekvalitní a neustále docházelo k únikům ropy vedoucí ke kontaminaci půdy. Po celém území můžeme nalézt skládky toxických odpadů. V dubnu 1993 stavěl Shell nový ropovod. Najatá firma si trasu vyměřila přes pole místních obyvatel a zničila tak většinu čerstvě zasetých plodin. Zisky Shellu jsou odhadovány za posledních 35 let na 30 miliard dolarů. I Ogoniové dostali "svůj" podíl - 200 000 dolarů, tedy 0,000007%. Shell si tu dovoloval to, na co by v jiných zemích musel rychle zapomenout. Není divu, neboť bývalí zaměstnanci Shellu zastávali vysoké vládní funkce. Jeden z nich byl na chvíli i prezidentem (tedy diktátorem). V Nigérii kontroloval 60% komerčně využitelných ropných polí. Ropa se na nigerijském vývozu podílela 95% a 80% na státních příjmech. Proti tomu se zformovalo hnutí MOSOP bojující nenásilnými metodami. Nigerijská vláda se toto hnutí snažila potlačit. Vládní dokument z 12. května 1994 říká:"Činnost firmy Shell je neuskutečnitelná bez násilné podpory vojska, které musí svými operacemi udržovat hladký průběh ekonomické aktivity firmy." V materiálu byl dále doporučen zásah 400 vojáků proti vůdcům kmene Ogoniové. 11 dní poté byli zavražděni čtyři důležití aktivisté MOSOPu. O den později byl zatčen Ken Saro-Wiwa (zde přikládám úryvek jeho závěrečné řeči před soudem). Wiwa dostal v roce 1994 alternativní Nobelovu cenu za mír a Goldmanovu cenu, nejprestižnější světové vyznamenání v oblasti ochrany životního prostředí. Ken Saro-Wiwa byl vůdce MOSOPu, který měl 300 000 příznivců. Zvláštní vojenský soud odsoudil 31. října tohoto nigerijského spisovatele, ekologického aktivistu a bojovníka za lidská práva Kena Saro-Wiwu k trestu smrti oběšením. Společně s ním bylo ke stejnému trestu odsouzeno osm dalších lidí. Proti rozsudku nebylo odvolání. O datu popravy měl rozhodnout nigerijsky diktátor generál Sani Abacha. Od roku 1991 do roku 1994 zabila policie a vojáci 1800 domorodců účastnících se demonstrací MOSOPu a zničila 14 000 jejich domů. Ken Saro-Wiwa byl ve vazbě přes rok, byl mučen a bylo mu odmítnuto lékařské vyšetření. Za celý rok proti němu nebylo oficiálně vzneseno obvinění. Evropský parlament přijal v únoru 1995 rezoluci odsuzující uvěznění Kena Saro-Wiwy. I přesto byl tento “hrdina národa“ 10. listopadu 1995 popraven. Nigérijská vláda tvrdě zasahovala i proti zahraničním fotoreportérům - násilným uvězněním, zabavením fotoaparátů ...
1234 Ekologické organizace, jako Greenpeace, a organizace zabývající se lidskými právy, například Amnesty international, se snažily upoutat pozornost veřejnosti a upozornit na tento problém. Jedním ze zvolených způsobů jejich boje proti utlačování obyvatelstva a ničení delty Nigeru byla výhružka společnosti Shell. Myslím, že to muselo Shell přinejmenším velice zaskočit. Kdyby se fakt, že Shell je spolu-diktátorem v Nigérii a utlačuje tamní obyvatelstvo, dozvěděli jejich zákazníci, tak by výrazně poklesla poptávka po jejich produktech a to by oslabilo jejich pozici na světovém trhu. Dále probíhaly různé stávky a happeningové akce na podporu ochrany délty a Ogoniů, především Kena Saro-Wiwy. Ale svět je dnes nejspíš “prohnilý skrz na skrz“. Nemají v tom náhodou prsty nejmenované státy, kterým by ochromení Shellu způsobilo nemalé ztráty? Kolik lidí i organizací se snažilo přesvědčit Shell, aby zasáhl v kauze Saro-Wiwy. jedině Shell mohl popravu nevinných lidi zastavit a neudělal to. Proč? Vždyť Ogóniové jim překáželi v cestě. Charakterizovala bych je jako lidské hyeny a jejich mlčení jako spoluúčast na vraždách. Ve stejném období bylo odhaleno, že 14 ze 16 ropných vrtů, které Shell opustil, nebylo řádně zabezpečeno (např. zalití vrtu cementem). Krátce po obnovení demokracie byl Shell odsouzen k zaplacení 30 milionů dolarů ...
1234 Pak na chvíli svou činnost umírnil, ale zanedlouho se peklo rozpoutalo znovu. O tom, že společnost Shell nepřestala s drancováním Afrického kontinentu nás jednoznačně přesvědčí některé zdroje internetu - zde bych odkázala na jednu stránku amnesty intrenational, kde máme seznam konfliktů i po roce 1996 a nejsou zdaleka všechny. Proto bych chtěla uvést další případy ohrožování života původního obyvatelstva Nigérie. Například v Kule (Freetown of Kula). Život mnoha lidí je zde závislý na farmářství a rybaření. I zde si začal Shell budovat své podniky. Lidé, ač neradi, se s existencí svého nového souseda smířili a tolerovali jeho chování až do doby, kdy je začal životně ohrožovat. Svými neopatrnými zásahy a nespolehlivými konstrukcemi způsoboval farmářům nedozírné škody, které kompenzoval opravdu minimálními částkami. Krutost svého jednání ukázal i v případě, kdy několik mladíků vedení společnosti upozornilo na únik ropy; byli posláni domů s příslibem, že další den bude sepsán o celé věci záznam. Bohužel, když se dostavili k příslušnému úřadu, bylo jim vyhrožováno zabitím a po té, co místo opustili, byli napadeni. Jen zázrakem se někteří z nich udrželi naživu. Mírumilovná společnost Shell se od všeho distancovala a vše probíhá v zaběhnutých kolejích. Co ale tohoto dravce zastaví? To zatím nikdo neví, lidé z Nigerie se schovávají ve svých domovech a čekají na pomoc vyspělých států. Někteří se odhodlaně vrhají do boje v demonstracích, které zatím vládní komando úspěšně potlačuje. Nemusíme chodit daleko do minulosti. Ve středu 16. 1 .2002 se vzedmula vlna odporu proti vládní diktatuře, v pozadí stojí opět Shell, lidé vyšli do ulic Lagosu. Jednou z příčin byla reakce na vyjádření jednoho vedoucího výzkumu, který ostře kritizoval nynější politiku vlády a jejích institucí. Ta vzhlíží k bohatému západu a nechává se unášet proudem jejich finančních toků. Kdy už konečně jednou bude v Nigerii klid? Možná, až jednou opustí tuto úrodnou oblast společnosti jako je Shell. To je zatím utopie.

1234 Velký rozruch způsobil Shell v létě 1993, když oznámil své rozhodnutí hledat (popř. i těžit) ropu u norského pobřeží Barentsova moře. Tento projekt znamenal značné riziko pro arktický ekosystém. Shell však hlasy odborníků ignoroval.
1234 Na jaře 1995 se rozpoutala dvouměsíční kampaň, kterou vedla hlavně Greenpeace. V neděli 29. dubna 1995 obsadilo několik aktivistů Greenpeace těžební plošinu Brent Spar (viz foto). Tuto plošinu se Shell připravoval odtáhnout a potopit na dno severovýchodního Atlantiku. O likvidaci potopením se firma snažila od roku 1991. A po dlouhých jednáních bylo toto řešení Britskou vládou povoleno. Vše se opíralo jen o informace poskytnuté společností Shell a negativní stanoviska zkušených odborníků byla úplně ignorována. Tato 137 metrů vysoká plošina měla být první plošinou pochovanou na dně Severního moře. Tak by přispěla k dalšímu znečišťování již špinavého moře. Sama obsahovala 130 tun toxického odpadu (včetně arsenu, kadmia, olova a polychlorovaných bifenylů), 5500 tun ropy a více než 30 tun radioaktivního odpadu. Nezapomínejme také na fakt, že má v Severním moři také přes 400 sester, které také jednou doslouží. V Mexickém zálivu, kde se firma musí řídit legislativou USA zcela běžně vytahuje své plošiny na břeh, kde je demontuje.
1234 Po té, co byli dobrovolníci z řad Greenpeace zadrženi policií, začal plánovaný přesun plošiny na místo likvidace. Díky hlasům tvrdohlavých Greenpeace a protestům politiků a vládních organizací, převážně západní Evropy, bylo toto potopení stornováno a plošina nedostala šanci spatřit dno oceánu. Nesmíme být naivní a myslet si, že hlavní příčinou ukončení akce byla nespokojenost a protesty veřejnosti. Velká část nespokojených států začala bojkotovat výrobky firmy Shell. Pokles poptávky zahnal firmu do rohu, vždyť v některých městech v Německu dosáhnul až 20-30% (podle neoficiálních údajů o až 50%) a například v Lipsku byl vydán zákaz nakupování u Shell. 20 června Shell podlehl nátlaku, kolona lodí se obrátila zpět k Norským břehům a společnost prohlásila, že se vzdala plánu potopit Brent Spar. 27. června vyšly v tisku inzeráty:"Změníme se" a "Shell si je vědom, že musí vám, svým zákazníkům, pozorněji naslouchat." Kdyby došlo k potopení Brent Sparu, Shell by jistě chtěl potopit i další plošiny.
1234 Shell chtěl těžit i v Kolumbii, kde již získala povolení americká firma Oxy. Proti tomu se zvedla vlna odporu místních domorodců a od původního záměru bylo upuštěno.
1234 Shell je zároveň desátým největším výrobcem pesticidů na světě. Shell zavedl a je jediným výrobcem endrinu, dieldrinu a aldrinu. Tyto látky patří do "Špinavého tuctu" nejnebezpečnějších látek. Tyto látky jsou zakázány ve více než 35 státech. Po dobu 20 let dodával Shell na banánové plantáže společnosti Standard Fruit pesticid obsahující dibromchlorpropan (DBCP). Od roku 1950 Shell věděl, že tato sloučenina způsobuje u samců laboratorních zvířat neplodnost. Přesto pokračoval v prodeji a zákazníky o ničem neinformoval. Pokračoval i poté, co EPA (Environmental Protection Agency - Agentura pro ochranu prostředí, obdoba MŽP v USA) zjistila, že DBCP způsobuje neplodnost i u mužů a výrobek zakázala. Přesto to 500 až 20 000 zaměstnancům firmy Standard Fruit v Kostarice nepomohlo. Stali se neplodnými a hrozí jim onemocnění rakovinou.
1234 Proti Shellu se nejednou zvedla vlna odporu i v České republice. Jedna z prvních akcí, kdy 10. listopadu 1996 zablokovalo Hnutí DUHA čerpací stanici v Brně - Popůvkách (na dálnici D1 směrem na Prahu), připomněla úmrtí Kena Saro-Wiwy. (Toto datum si mnozí lidé a organizace připomínají ještě dnes.) Policie jen přihlížela. Tento protest se konal v rámci Mezinárodního týdne boje proti Shell. Na Slovensku byly protesty v Bratislavě, Martine, Preividzi, Trenčíně, Zvolenu, Košicích.
1234 Nejen Shellu podniká neetické či nelegální kroky při cestě za získáváním majetku. Mohli bychom začít vyjmenovávat celou řadu nadnárodních společností od Shellu až po Coca Colu... Nehorší je myšlenka, že není vyšší autorita, než jsou peníze. V dnešním světě korupce a daňových úniků se drží na špičce pouze ten, kdo jde neúprosně za svou věcí a nebojí se použít jakéhokoliv, i fyzického nátlaku, vyhrožování či psychického týrání. Jak je vidět z historických událostí, které jsem zde zmínila, tak žádné nezávislé organizace je nezastraší a hlavně asi neodradí. Hlavní úlohu těchto nepostradatelných článků civilizace vidím v tom, že se jim úspěšně daří znepříjemnit a zpomalit nebezpečné aktivity. Mohou o tom informovat jednotlivce i celé skupiny lidí, popřípadě vládní organizace. Ty mají možnost celou věc prozkoumat a sestavit strategii řešení problému. Důležitost existence je také v tom, že jejich členy se stávají nezávislí, někdy bohužel agresivní lidé, kteří si mohou dovolit více, než uhlazení úředníci a tak může proces, který by trval roky, proběhnout za mnohem kratší dobu. Nezávislost těchto lidí také garantuje to, že činnost organizace může jen těžko ovládnout politická strana či velká korporace. Může se to stát, ale máme ještě další nezávislé organizace, které bedlivě sledují chování svých kolegů.
1234




Použité zdroje:
  1. Dny Afriky a podobné aktivity hnutí Nesehnutí a Amnesty international.
  2. Dokumentární film "Delta Force" - zabývající se kauzou Shellu v Nigérii.
  3. Nigeria independent media center (Velmi zajímavé články.)
  4. Shell-nigeria (Tyto stránky bych doporučila, Shell zde poukazuje na svou pomoc v Nigérii, ukazuje se ve světle hodné ekologicky a humanitárně pracující společnosti. Lidé neznající pozadí jeho aktivit v Nigérii se nechají lehce uchlácholit přívětivě zpracovanou prezentací.)
  5. Greenpeace
  6. Amnesty-international
  7. Hnutí Duha
  8. Rozhlasová relácia Biela - Modrá - Zelená a její info na internetu.
  9. www.google.com (Tento vyhledávač mi poskytl nemalou pomoc.)
  10. A další vesměs ekologicky laděné stránky, které zde již vypisovat nebudu.
*zuan*